Vzpomínky
V novém miléniu se začal sbor pomalu probouzet z dlouhého nečinného spánku. Začal se tvořit kolektiv sportovních družstev. Hrstka mladíků si svařila káď, stloukla základnu, vymýtila plácek křoví a vysekala pruh v louce u řeky. Nedbali na to, že se rozbíhají z bláta, že si před káď musí pokládat koberce, aby se do něho nebořili až po kotníky, a že si vodu doplňují „stařičkou osmičkou.“ Plni nadšení začali trénovat a brzy se k nim přidala i děvčata. Bez zkušeností a s mašinou i materiálem, který nemohl stačit na konkurenci, se v roce 2002 rozhodli pustit do bojů v okresní lize. Bodů si sice obě družstva moc ze závodů neodvážela, ale o to více společných zážitků. S pomocí několika věrných a ochotných členů sboru se začaly pod taktovkou závodního kolektivu pořádat také „společenské“ akce, které měly ve vísce opět rozproudit život. Obnovila se tradice pálení čarodějnic a stavění máje před hasičárnou. Poprvé se uspořádal nohejbalový turnaj trojic, který se v dalších letech také stal tradicí.
Rok 2003 se nesl ve stejném duchu. Sportovní družstva odjela více závodů okresní ligy než v předchozí sezoně a jejich kolektiv se nepatrně rozrostl, ale stále si ze závodů odvážela především zkušenosti a více nezapomenutelných zážitků, než bodů. (Mužské družstvo skončilo na 25. místě s celými 8 body a ženy na 13. místě s 19 body.) V průběhu sezóny byl postupně obměněn hadicový materiál, ale opravdový zásah do technického vybavení přišel až na konci roku. Bylo pořízeno zásahové vozidlo Avia, které začalo sloužit nejenom zásahové jednotce, ale také sportovním družstvům k dopravě na závody a také přepravě materiálu na tréninky. Nahradilo tak „kačenu,“ která mohla sloužit pouze jako dopravce materiálu k řece a nevyhovovala již všem potřebám sboru. Udržování dvou vozidel nebylo možné, a tak byla „kačena“ v prosinci prodána Klubu vojenské historie v Hradci Králové.
V průběhu sezóny 2004 došlo také k první úpravě mašiny, používané sportovními družstvy. Bylo do ní pořízeno těžší náběrové kolo. Nicméně stále se družstva nedokázala měřit se zkušenějšími konkurenty. (Muži obsadili 18. příčku se ziskem 24 bodů a ženy 14. příčku se součtem 14 bodů.)
S rokem 2005 přišlo do kolektivu mládí. Noví členové přinesli impuls a odhodlání se zlepšovat. Na trénincích se otočil směr útoků, aby se nevybíhalo z křoví, a „tréninková dráha“ byla pravidelně osekávána. Byla upravena káď na vodu, podle pravidel požárního sportu. Od června se tréninky zjednodušili využíváním plovoucího čerpadla, které bylo pořízeno pro zásahovou jednotku. Nebylo tak již nutné vozit pro doplňování vody „osmičku“ a namáhavě ji neustále startovat. Šetřilo to nejenom pohonné hmoty, ale především čas. Obě družstva začala poctivě makat. S drobným vylepšením mašiny a využitím nové závodní sady hadic se do sezony 2005 pořádně zakousla. Muži se poprvé zúčastnili všech ligových soutěží a ženy vynechaly pouze dvě. Dostavily se i první dílčí výsledky. Ženy obsadily 3. místo na závodech v České Třebové a ve finále vyhrály svou první kýtu. Muži v ten samý den obsadily druhé místo na neligových nočních závodech v Tutlekách. Celkově se muži umístili v okresní lize na 12. místě s 51 body a ženy na 11. místě s 26 body.
Rok 2006 byl pro sbor v mnoha ohledech přelomový. Slavil 100 let od svého založení. K této příležitosti nechal zhotovit prapor sboru a zorganizoval v červnu setkání rodáků obce. Této události se zúčastnily pozvané hasičské sbory z blízkého okolí a spousta rodáků a přátel obce. Byla to největší akce, kterou obec v novodobé historii pamatuje a rozhodně se vydařila. Ten, kdo se zúčastnil, určitě nelitoval. Pro organizátory to byla nelehká úloha, která vyžadovala zapojení mnoha pomocníků, ale její zvládnutí jim rozšířilo obzor a dodalo odvahu. Všechny další pořádané akce měly lepší propagaci a jejich počet pomalu narůstal. K nohejbalovému turnaji se přidal dětský den a na konci prázdnin rozloučení s létem. Mezi lidmi začaly být velice oblíbené a jejich popularita pomalu přerůstala přes hranice vesničky.
Přelomový byl i z pohledu ustálení kolektivu sportovních družstev. Parta se během sezony stmelila, trávila spolu čas i mimo závody a utvořil se tým, který chtěl víc… V létě si svépomocí za sponzorského přispění Radka Gapka upravil mašinu na PS15. Obě družstva poprvé odjezdila všechny ligové závody a dokonce nakoukla i do lig za hranicí okresu, aby sbírala zkušenosti. Na konci sezony již nejezdila ligu pouze „do počtu.“ Muži poprvé brali bednu na závodech v Žamberku. Děvčata posbírala tři čtvrtá místa a na závodech v Brandýse získala bronzovou příčku. Celkově muži skončili devátí se ziskem 68 bodů a ženy osmé s 49 body. Výsledky mohly být ještě lepší, ale výkon mašiny se stále nemohl měřit se špičkou. Proto tým udělal po sezoně zásadní rozhodnutí.
Vlastníma rukama vybrousil na mašině čerpadlo a na jaře 2007 ji poprvé odvezl k externímu úpravci (Ing. Gába). Termín úpravy do prvních závodů však nebyl dodržen, a tak musel tým požádat o zapůjčení stroje sousední sbor Kunčic. Na druhé závody v Horním Třešňovci již cestovala „Rotnecká PS 18.“ I přesto, že se družstva sžívala se silnější mašinou pozvolna, posun v možnostech byl obrovský, především u ženského družstva. „Bramborové“ příčky sice střídaly nepovedené pokusy, ale časy šly neustále dolů. V červnu navíc nastal další obrovský pokrok v tréninkových možnostech. Tým na dráze vybetonoval prostor základny a kádě za materiálové pomoci Jaroslava Peřiny ml. a Jiřího Kacálka. Zbavil se tak „bahenních lázní“ a otevřel možnost intenzivnějšího trénování. A pak přišly závody v Bystřeci a magické datum 7.7.2007. Děvčata šla jako poslední v soutěži, čekajíce na dojezd košařky, a svým pokusem šokovala všechny. Časem 19,55 soutěž ovládla, stanovila nový rekord tamní dráhy a vylepšila si svůj osobní rekord více než o půl vteřiny. Navíc to o pár minut později zopakovala znovu ve finále, které opanovala časem 19,01. Poprvé tak družstvo z Červené stanulo na nejvyšším stupínku ligových závodů a splnilo si svůj malý společný sen, který v začátcích „v křoví“ mohl znít jen jako pohádka. Byla to sladká odměna za veškerou snahu a dřinu na dráze i na akcích. Také to přidalo motivaci do dalšího zlepšování a práce. Děvčata v této sezoně ještě obsadila druhé místo v Mladkově a třetí místo v Brandýse nad Orlicí (kde ve finále vyhrála uzenou kýtu). Celkově nasbírala 64 bodů a skončila šestá. Do další sezony však již nastupovala jako součást špičky okresní ligy. To muži si svůj největší úspěch nechali na poslední závody v Nekoři, kde si proti nástřikovým terčům vylepšili osobní rekord o více než tři vteřiny na 23,10 a získali stříbro. Celkově nasbírali 66 bodů a skončili devátí.
Sezóna 2008 začala smolně. Na tréninku před prvními závody se poškodil motor mašiny a ta putovala do servisu. Více než na měsíc tak byla družstva odkázána na materiálovou pomoc Kunčického sboru. Kunčickým družstvům patří velké poděkování! S vypůjčenou PS 16 se oběma družstvům až nečekaně dařilo. Muži drželi po čtyřech odběhnutých závodech skvělé čtvrté místo. Ženám se dařilo ještě více. Po třetím místě v Rybníku a šestém na Kunčicích přišel „snový víkend.“ V sobotu 7.6. se uskutečnily závody v Horním Třešňovci a děvčata pokořila další mezník. Časem 23,88 vylepšila platný rekord ligy. Přestože se z držení rekordu neradovala dlouho a skončila až druhá, body za překonání rekordu jim již nikdo nesebral. Chuť vítězství si navíc děvčata dopřála hned další den na dvoukolové soutěži ve Vysokém Mýtě. Jejich první pokus 19,10 nikdo nepřekonal a ženy si tak připsaly rekordní bodový zisk z jednoho závodního víkendu. Navíc se tímto výsledkem posunuly do průběžného vedení a dětský den, který se konal týden na to, měl úžasnou atmosféru i s večerní oslavou závodního úspěchu.
Po čtrnáctidenní přestávce začala letní šňůra závodů, Na tu již měl Rotnek svou mašinu zpátky i s opraveným a vylepšeným motorem. Děvčatům se však přestalo dařit. Svázaná šancí na úspěch získala z čtyř následujících závodů jen sedmnáct bodů a klesla na průběžné třetí místo. To pro muže přišly chvíle, kvůli kterým celou dobu dřeli. Na prvních závodech s novou mašinou v Černovíru v sobotu 28.6. dali i za větrného počasí proti nástřikovým terčům čas 23,66. Když doběhlo poslední družstvo, byl jejich pokus stále nejrychlejší, a muži si tak připsali svoje první ligové vítězství. Oslavy se přesunuly ze závodní dráhy do rotnecké hospody a pak ještě do Hnátnice a skončili až nad ránem dalšího dne. Týden na to v Bystřeci mohla euforie pokračovat, kde i s poškozenou mašinou (nedotažené šrouby unašeče) získali druhé místo za čas 19,03. Ženy si musely pro svůj pokus stroj opět půjčit a to jim na klidu určitě také nepřidalo. Muži si však přes týden stroj opravili a na dalších závodech v Dolním Třešňovci posunuli „hranice svých možností.“ Vylepšili si svůj osobní rekord časem 22,22 (platný do dnes) a pokořili tak i hranici rekordu ligy platícího před soutěží. Nový rekord stanovil Bystřec „A“ na 21,69. Mužské družstvo si tak připsalo 19 bodů a poskočilo na průběžné druhé místo s obrovským náskokem na třetího. Až v osmém závodě v České Třebové přišlo první zaváhání. Neplatný pokus dovolil se přiblížit pronásledovatelům a sebral reálnou šanci bojovat o celkové prvenství. Od závodů v Mladkově však obě družstva začala opět šlapat. Muži svým osobním rekordem na sklopné terče 18,22 obsadili čtvrtou příčku a ženy skončili za čas 19,54 třetí. Ještě více se dařilo na závodech v Brandýse. Muži skončili třetí a ženy dokonce v základním kole soutěže zvítězily, a staly se tak hrozbou pro průběžně vedoucí družstvo žen z České Rybné. Na závodech v Lanškrouně obsadili muži sedmé místo a ženy skončily druhé. Dvě soutěže před koncem tak muži pevně drželi druhé místo a děvčata měla na stříbro jen pětibodovou ztrátu s ještě stále reálnou šancí útočit i na první příčku. Závěr ligy však byl opravdu krutý. Na závodech pod Lanšperkem muži obsadili třetí příčku a před posledními závody si drželi komfortní osmibodový náskok. Ženy měly svůj útok opět rozběhnutý parádně, ale při výstřiku jim prasklo béčko u mašiny. Neplatný pokus znamenal při úspěchu soupeřek ztrátu všech nadějí na první dvě příčky a jen mizivou šanci na bronz. V Nekoři se kalich hořkosti naplnil úplně. Muži útočili proti nástřikovým terčům v poklidu, ale jejich snahu těsně před ukončením pokusu zhatilo prasklé béčko u rozdělovače. Kunčické „Béčko“ zaváhání dokonale využilo. Soutěž v Nekoři vyhrálo, a přeskočilo tak mužstvo Červené na stříbrnou příčku. Zklamání bylo obrovské a ženy dolily kalich žalu až po okraj. Pokus se jim nevydařil, skončily předposlední a Letohrad, který ještě dvě soutěže před koncem ztrácel propastných 15 bodů, je druhým místem přeskočil o jeden jediný bod v celkovém pořadí. Děvčata tak skončila pátá se ziskem 83 bodů. Muži (ve složení Pavel Friml, Miroslav Matyáš, Standa Moravec, Pavel Moravec, Radek Gapko, Václav Křivohlávek, Milan Kotyza a Kamil Mikyska) sice mohli slavit bronzových 129 bodů a historicky první umístění Červené na stupních vítězů celkového pořadí, ale byla to hodně hořkosladká oslava. Přesto to byla úžasná sezóna, jen s poněkud trpkým závěrem.
Ročník 2009 začal úplně stejně, jako ten předchozí. Na prvním tréninku vypověděl motor službu a mašina musela do servisu znovu. Proto se zahájilo skládání rezervní PS 15 „po dílech“ a byla zakoupena starší PS 12, aby mohla být využita jako zásahová a opravená mašina mohla být ponechána pouze na sportovní účely. Tentokrát se její návrat do prvních závodů stihl, i když to bylo za pověstných pět minut dvanáct. Den před soutěží byla ještě 150 km od domova a to se ještě musela zaběhnout. V neděli 3.5. již musela běžet naostro, protože startovala Velká cena Ústeckoorlicka v požárním útoku 2009 závody ve Vysokém Mýtě. Družstva začala zcela rozdílně a předznamenala tím průběh celé sezóny. Zatímco muži přestali svému závodnímu speciálu stíhat, ženy se posunuly opět o krůček dál. Druhým pokusem pokořily hranici 19 sekund, vylepšily si svoje „minimum“ a za čas 18,85 braly stříbrné medaile. Následoval závod na Kunčicích, kde při neúčasti některých družstev z okresu skončili muži šestí a ženy třetí. V Horním Třešňovci se nástřik příliš nevydařil, přesto stačil ženám čas 30,13 na třetí místo, muži skončili třináctí. Před dalšími závody zasáhly poprvé do sestavy vážnější zdravotní potíže a ženy musely nedobrovolně míchat s posty. Ale na rozdíl od mužů, kterým v Černovíru praskla proudová hadice, se ženám nástřik povedl. A jak. Časem 23,79 stanovily nejlepší čas sezóny, připsaly si premiérové vítězství na nástřikové terče a ujaly se průběžného vedení. Tento výsledek předčil veškerá očekávání a improvizované sestavě dodal sebedůvěru do dalšího závodu. V Bystřeci to bylo tentokrát stříbro za 19,36 na sklopky. V Dolním Třešňovci se nezadařilo. Muži brali již třetí „nulu“ v řadě a tentokrát se nezadařilo ani ženám. Ztratili sice průběžné vedení, ale naštěstí to bylo jediné zaváhání v sezóně. Na smutek však nebyl čas. Odpoledne měli všichni další povinnosti. „Parta“ se rozhodla uspořádat krom tradičních čarodějnic, dětského dne, který byl letos „korunován“ společným výletem do zoologické zahrady ve Dvoře Králové, nohejbalového turnaje a rozloučení s létem poprvé křapáčové hody. Akce se mimořádně vydařila a zavítala spousta lidí i ze sousedních vesnic a sborů. Pro organizátory to byla další zvládnutá akce dříve nepředstavitelného rozsahu. Na jaře začal sbor s výstavbou pergoly na pravé straně hasičárny vedle garáží, právě pro snazší pořádání venkovních akcí, které již navíc mohly pokračovat i do hluboké noci, protože od zimy, kdy sloužila pro osvětlení „zimního kluziště,“ byla pod krovy trvale ponechána halogenová světla. Přístřešek byl přes léto pokryt stejnými plechy jako je budova a byl „vystlán“ zámkovou dlažbou. Obsluhující se tak již nemuseli bát deště a přístřešek se stal trvalým úkrytem pro lavičky a stoly na venkovní sezení. Jestliže se „křapáčovky“ vydařily celé, závody v České Třebové jen na půl. Ženy se vrátily na své „obvyklé“ výsledky a odvezli si druhé místo, ale muži si připsali čtvrtou „nulu“ v řadě a dále se trápili. Zlepšení nepřinesl ani průměrný výkon 19,10 v Mladkově a 11. místo. To děvčata dál pokračovala ve sbírání pódiových umístění, ale tentokrát více než se třetím místem byla vděčná, že zranění proudařky bylo „jen povrchové.“ V Brandýse muži běželi ve značně improvizované sestavě, která však dosáhla nejlepšího dosavadního výsledku. Za čas 19,13 na těžké terče si odvezli čtvrté místo. To ženy se po přestávce vrátily ke svému „ideálnímu složení“ a na dráze to začalo „létat.“ Pouze tuhé válečkové terče jim sebraly lepší výsledek a děvčata musela vzít „za vděk“ třetím místem. V Lanškrouně již byly obvyklé terče a vylepšení osobního rekordu na hodnotu 18,62 znamenalo vítězství v soutěži. U mužů probíhalo dál hledání optimálního složení a 7.místo bylo velkým štěstím. Na soutěži Pod hradem Lanšperkem se také dařilo. Obě družstva skončila třetí a ženy se vrátily do průběžného vedení. Do Nekoře si však vezly náskok jediného bodu, ale také jistotu, že již „o bednu“ nemohou přijít. Na posledních závodech muži završily katastrofální sezonu „stylově“ neplatným pokusem a s celkovým ziskem 54 bodů skončili třináctí. Děvčatům se jejich pokus také příliš nepodařil a čas 30,22 nedával moc šancí. Ale ženy si vybraly svoji porci smůly na konci předešlého ročníku a podle pravidla „naděje umírá poslední“ věřily. Věřily i fanoušci, kterých přijelo povzbuzovat opravdu hodně, i mnoho dalších lidí, kteří prostě „rotneckým holkám“ vítězství přáli. Všichni s napětím očekávali pokus žen z Horního Třešňovce, které měly vše ve svých rukách. Pravý terč byl naplněn brzy a v žilách tuhla krev. Ale levému to trvalo déle a okamžik, kdy na časomíře bliklo 30,30, se nesmazatelně vryl do paměti všech, kteří nesli žlutozelené „rotnecké“ barvy, ať již na sobě, nebo v srdci. Následné chvíle euforie budou patřit mezi nejhezčí vzpomínky všech členů obou družstev a jejich příznivců. Pro celé družstvo žen, pro trenéra a možná i další to znamenalo splněný sen. Sen, který se stal skutečností. Děvčata z Červené ve složení Pavlína Suchomelová, Andrea Gapková, Karolína Motlová, Michaela Matyášova, Jana Maixnerová, Monika Moravcová, Markéta Vacková a Adriana Hejdušková ovládla se ziskem 94 bodů ročník VCÚ 2009. Došla si pro putovní pohár z rukou Petra Šilara, a završila tak dlouholetou snahu dostat se ze dna až na vrchol. Oslavy byly bujaré a „Rotnek“ si je užil i doma. Poslední zářijový víkend uspořádal sbor rozloučení s létem, kde se opět podávaly bramboráky, a večer se proměnilo na „oslavy titulu s fanoušky.“ Panovala úžasná atmosféra a popíjelo se z poháru vítězek. Možná nejvydařenější akce vůbec podtrhla překrásnou sezónu. Ta byla završena jedním důležitým rozhodnutím. Povzbuzen úspěchy požádal sbor o pořádání závodů zařazených do VCÚ pro následující ročník.
Rok 2010 byl pro „hrstku“ rotneckých hasičů opravdu náročný. Zvládli odjezdit všechny soutěže VCÚ a zorganizovat sedm společenských „událostí.“ Po tradičních čarodějnicích, které netradičně nepropršely, sbor přijal nabídku prodávat občerstvení při rockovém koncertu na Kopečkové pouti. Komplikované přípravy i realizace však byly spíše negativní zkušeností, kterou navíc podtrhlo chladné a deštivé počasí. Pro nadměrné přívaly vody na konci května byly přesunuty i termíny dvou ligových závodů. S červnem přišlo léto. Na nohejbalový turnaj, který se již blížil svému kulatému výročí, se dalo opalovat a na prvních závodech VCÚ na Orlici bylo také horko. Děvčata, jako obhájkyně celkového prvenství, nezačala vůbec špatně. Za čas 19 rovných si odvezla stříbro. Muži navázali na předchozí sezonu opět další nulou, tentokrát pro použití příliš krátké „tréninkové“ hadice. Do Černovíru jely ženy obhajovat loňské vítězství, ale konkurence byla lepší, obsadily až šesté místo. Mnohem tvrdší rána však přišla na tréninku, kde tento krásný sport ukázal svou nebezpečnou stránku. Adriana utrpěla poranění oka, ze kterého si žel odnesla i trvalé následky. Tato událost týmem otřásla, ale i přes nutnou improvizaci pokračoval dál. V Bystřeci si s vypůjčením děvčata doběhla pro další druhé místo. Muži po dvou nulách konečně bodovali a skončili osmí. Den poté byly v Červené uspořádány křapáčové hody, jejichž „reputace“ z předešlého roku již přilákala návštěvníky z širokého okolí. Uspořádání již bylo na hranici možností hasičského kolektivu, a tak pomáhali i rodinní příslušníci jednotlivých členů. Podávání pochutin s bramboráky se opět vydařilo a oblíbenost místních akcí dále rostla. Na soutěži v Dolním Třešňovci šla děvčata poprvé v pozměněné sestavě. Pokus se jim povedl, ale tvrdá konkurence je odsoudila až na sedmé místo. Mužům se útok nevydařil a obsadili dvanáctou příčku. Za týden na Novém náměstí v České Třebové se situace změnila. Ženy nepředvedly bezchybný výkon, ale čas 19,78 jim zajistil druhé místo. Mužům se po delší době útok vydařil a skončili pátí. Poté přišla pro sbor událost roku.
V sobotu 24.července se uskutečnil první ročník Rotneckého poháru, zařazeného do VCÚ 2010. Pořadatelé museli „zušlechtit“ okolí tréninkové dráhy, dovést mobilní toalety, zásoby pitné vody a centrálu na výrobu elektrické energie. Vybudovat stánky s občerstvením a od Kunčického sboru vypůjčit stoly s lavičkami a stany pro případ nepříznivého počasí. Do organizace se zapojila spousta místních lidí i rodinných příslušníků členů z okolních obcí. V den finálních příprav panovalo nádherné počasí a vše bylo připraveno, ale v noci před soutěží vydatně pršelo a poprchávalo i celý den, což mírně komplikovalo průběh závodů. Těch se zúčastnilo 22 družstev mužů a 14 družstev žen. Domácím se však nezadařilo. Děvčata skončila pátá a muži až šestnáctí. Pohár pro vítěze si odvezlo v mužské kategorii družstvo z Kunčic a u žen Letohrad – město. Zbývalo jen některým družstvům pomoci s „vyproštěním“ jejich techniky z podmáčené louky a uklidit okolí dráhy. Během víkendu se tak tréninková dráha proměnila na živé stanové městečko a poté zpátky na „pustou“ louku u řeky. Závody se, snad až na počasí, vydařily. Organizátorům tak spadl těžký kámen ze srdce a přibyly cenné zkušenosti do dalších ročníků. Všem, kteří pomáhali, patří velké poděkování.
Za týden pokračovala liga dvoukolovou soutěží v Mladkově a důvod k radosti byl už před startem. Ač to bylo naprosto neuvěřitelné, děvčata se po necelém měsíci vrátila do své „původní“ sestavy. Na dráhu vlétla s obrovskou chutí a rychlejší terč třásl každý útok s ligovým rekordem. Výsledný čas 19,19 v základním kole žel stačil jen na čtvrté místo, ale ve finále si ženy zpravily chuť. Jejich nový osobní rekord 18,49 sice na vítězství nestačil, ale po prodělaných problémech byl hojivým lékem na duši. Další „kapičku“ přidaly na Kunčicích. Na podmáčené dráze trefily 19,33 a jejich čas nikdo nepřekonal! Poprvé v této sezoně tak zvítězily a před letní přestávkou se přiblížily na rozdíl tří bodů k prvnímu místu. Muži žel pokračovali v neúspěšných výkonech. Po jedenáctém místě v Mladkově získaly na hřišti Pod lipami pouhé dva body. Ve volné srpnové sobotě se sešly na hřišti v Červené osadní výbory Letohradu. Sbor jim připravil krom občerstvení i doprovodný sportovně-zábavný program. Další víkend pokračovala VCÚ hned dvěma závody, v sobotu na brandýském fotbalovém hřišti a v neděli v Horním Třešňovci. Muži museli změnit sestavu a rozhodně jim to prospělo. V sobotu skončili čtvrtí a den poté pátí. Pro ženy to byl velice emotivní víkend. Průběžně vedoucí Letohrad v Brandýse zaváhal, ale děvčata chybovala v základním kole na sestřiku ještě výrazněji a osmým místem přišla o možnost jít do čela i svůj luxusní náskok na stříbrné příčce. Náladu si zpravila alespoň ve „finálovém pavoukovi.“ Postupně vyřadila všechny svoje soupeřky, dostala na rok do opatrování putovní pohár a vyhrála vepřovou kýtu. A den na to přidala další. Na nástřikové terče nejdříve v základním kole obsadila druhé místo a poté ovládla „promíchané“ finále o vepřovou pochoutku. Občerstvení na rozloučení s létem bylo zajištěno, ale boj o titul vrcholil. V Lanškrouně za deštivého počasí děvčata porazila Letohrad, ale třetí místo bylo málo. Zvítězila Česká Rybná a drama bylo na světě. Dvě soutěže před koncem byla trojice vedoucích družstev natěsnána do rozdílu čtyř bodů. Další díl se odehrál pod hradem Lanšperkem, ale rotneckým děvčatům se cesta za obhajobou titulu hodně přivřela. Zauzlovaná proudová hadice znamenala neřešitelný problém a ženy odjížděly domů s prázdnou. Navíc soutěž ovládl Letohrad, a tak cesta k udržení poháru mohla vést pouze přes pokoření ligového rekordu na závodech v Nekoři. Ke svému pokusu nastupovaly s vědomím, že o „bednu“ již nepřijdou, a proto se mohly do útoku proti nástřikovým terčům opravdu položit. Bylo to rozběhnuté parádně a možná to mohlo být i úspěšné…, ale veškeré naděje „pohřbilo“ prasklé béčko při výstřiku. Letohrad si pak vítězstvím pojistil celkové prvenství. Děvčata však příliš nesmutnila a „bronzovou“ příčku za 58 bodů s radostí oslavila. Mužům se poslední tři závody nevydařily a za 71 bodů obsadili dvanáctou pozici. Tentokrát se titul neslavil, ale přesto proběhlo poslední zářijovou sobotu před hasičárnou „Rotnecké hodování“ se spoustou masa a pití. (Sbor se tak rozloučil s pořadatelsky nejtěžším rokem ve své historii.)
Rok 2011 byl rokem velkých změn. Po předcházející sezoně opustili kolektiv sportovních družstev tři dlouholetí členové. Ten se navíc musel vyrovnat s obrovským výkonnostním posunem, který do tohoto ročníku VCÚ přinesla družstva s „mladou krví.“ Po čtyřech letech soutěží a tréninků také došlo na hranici své životnosti čerpadlo závodního stroje. Jeho výměna se stala jedním z hlavních bodů celé sezóny. Dokonce i počasí bylo zcela odlišné od předchozího roku. Večer pálení čarodějnic tradičně propršel. Doslova „na vodě“ se dohrával i jubilejní ročník nohejbalového turnaje. Bouřka přišla „na návštěvu“ i na křapáčové hody, naštěstí však až v pozdním večeru. Pro jistotu byl na ochranu před deštěm postaven zapůjčený kunčický stan, a tak se vše snědlo a vypilo. Pršelo celou noc i celý následující den, a tak se úklid musel odložit. To však již pořadatelům vadilo rozhodně méně, než organizátorům nedělních závodů v Bystřeci, které byly doslova „na blátě.“ Rotnečtí jen mohli doufat, že jim štěstí na počasí vydrží i na jejich závody.
Liga však začala již na začátku května ve Vysokém Mýtě. A dvoukolová soutěž ukázala, jak vysoko letos budou vyset vavříny. Muži skončili za čas 18,68 až devátí a ženy za 20,01 šesté. Po měsíční přestávce se pokračovalo v Horním Třešňovci. Muži měli výborně rozběhnuto, ale svou roli již sehrál „otřepaný“ stator čerpadla a delší nástřik znamenal „až“ šesté místo. Ženám se útok vepředu nepovedl a obsadily až deváté místo. Před dalšími nástřikovými závody v Černovíru bylo do mašiny namontováno nové nízkotlaké čerpadlo, ale rozhodně to nebylo ku prospěchu. Nebylo sladěno s motorem a tým s ním neměl natrénováno, což nemohlo proti těžké konkurenci stačit na dobrý výsledek. Muži skončili devátí a ženy osmé. Za týden se běželo v Bystřeci a obě družstva si nedokázala poradit s rozblácenou dráhou. Muži obsadili dvanáctou příčku a ženy šestou. Hned druhý den ráno cestovala mašina na „vyladění“ (Kamil Nevřela), protože hned v úterý (na státní svátek) musela pracovat na závodech v Mladkově. Mužům se však ani jeden pokus příliš nepovedl a skončili jedenáctí. Ženy předvedly dva vyrovnané útoky, ale konkurence byla nekompromisní. Za čas 18,68 braly až páté místo. Přesto, že na dráze rozhodovaly chyby, tým nebyl s výkonem mašiny stále spokojen. Proto bylo na závodní stroj „vybroušeno“ čerpadlo ze stroje rezervního. Ten, rozdělaný na díly, spolu s nízkotlakým čerpadlem následně putoval za sponzorského přispění na kompletní předělání. Vrátit se měl na konci prázdnin. Do Dolního Třešňovce se tak cestovalo s „vlastnoručně“ předělaným strojem. Muži s ním zaběhli parádních 22,48 na nástřikové terče a dosáhli na páté místo. Děvčata chtěla až příliš a skončila osmá. Družstva za týden čekala domácí soutěž.
V sobotu 16. července se tentokrát za nádherného slunečného počasí uskutečnil 2. ročník Rotneckého poháru. Pořadatelé s využitím zkušeností z premiéry zvládli přípravné práce mnohem snáze a opět proměnili na jeden den jindy opuštěný břeh řeky na centrum hasičského sportu celého okresu. A hned první pokus změnil i náladu všech přítomných. Domácí předvedli na své dráze útok, který ještě nikdy „nesestříkli.“ Když se rozsvítila obě koncová světla, na časomíře zářila hodnota 17,74. Poprvé pokořili hranici osmnácti vteřin a zůstali jen několik setinek od medaile na čtvrté příčce. I ženám se útok náramně vydařil. Za vylepšený osobní rekord 18,21 si připsaly bronz. Obě kategorie opanovala družstva Orlice, ale důvod k oslavám byl i v Rotneku. Pomyslnou třešničku na dortu přidala děvčata vítězstvím ve finále a po slavnostním nástupu se rozpoutaly oslavy, které probíhaly přímo na dráze spolu s „obsluhujícím personálem“ a fanoušky až do večerních hodin. Třetí červencová sobota se tak nesmazatelně zapsala do pamětí všech zúčastněných.
Trpkým probuzením z euforie byly závody v České Třebové. Ženy skončily až deváté a muži odjeli dokonce s neplatným pokusem. Svou odvrácenou tvář ukázalo i počasí. Týden po úspěšných domácích závodech „přikryla“ dráhu rozvodněná řeka. Po letní přestávce se cestovalo na Orlické závody, které však nebyly uznané za platné pro nefunkčnost časomíry. Navíc měly ještě jeden negativní výsledek, děvčata utrpěla při rozběhání další zranění na postu proudařky. Do Brandýsa cestovala obě družstva s vypůjčením na postu proudu, ale také již se sestavenou „rezervní“ PS 19, která se „vrátila“ den před soutěží. V základním kole obsadili muži čtvrtou příčku a ženy sedmou. Ale vyřazovací „pavouk“ se proměnil v žluto-zelenou pohádku. Obě družstva se zlepšovala s každým dalším útokem a postupně porazila všechny své soupeře. Ženy vyhrály putovní pohár na další rok. A když se rozsvítilo světlo na rotnecké straně i při mužském finále, mohla Červená slavit 27.srpna svůj první „double“ i když „jen“ ve vyřazovací soutěži. Na cestu domů si přibalila dva putovní poháry a dvě vepřové kýty. V Lanškrouně musela obě družstva běžet s „jiným“ vypůjčením. Muži i ženy doběhli shodně pátí. Pod Lanšperkem se umístili opět shodně, tentokrát na šestém místě. V Nekoři se nedařilo. Muži doběhli čtrnáctí a celkově skončili na sedmém místě se ziskem 92 bodů. Ženy braly osmé místo a celkově skončily až deváté se ziskem 40 bodů.
Poslední zářijovou sobotu se uskutečnilo již tradiční Rotnecké hodování. Pro krytí před deštěm byla svařena vlastní rozebíratelná konstrukce stanu, ale nebylo to potřeba. Panovalo krásné počasí, podávaly se bramboráky, vepřová kýta a samozřejmě spousta piva. Večer hrála reprodukovaná hudba, tančilo se a akce končila až v hluboké noci. Byla to nádherná tečka za létem s ještě krásnějším pozadím… Celý výtěžek putoval naší proudařce na krytí trvalých následků poranění oka.
Rok 2012 sbor tradičně zahájil pálením čarodějnic a stavěním máje. Za slunečného počasí se vydařil i 11. ročník nohejbalového turnaje spojený s dětským dnem. Na přehlídku dorazilo zásahové vozilo ze stanice v Žamberku a bylo velkou atrakcí nejenom pro děti. VCÚ zahajovala první červnovou sobotu závody v Horním Třešňovci. Mužům se útok vepředu vůbec nevydařil a odjížděli s jediným bodem. Ženy si musely, opět pro zranění, půjčovat, tentokrát na post naražečky. Svým pokusem překvapily i sami sebe. Výborným nástřikem zastavily časomíru na hodnotě 22,44 a vylepšily si více než o vteřinu svůj osobní rekord. Soupeřkám se nepodařilo tento čas pokořit, a děvčata tak mohla oslavovat vítězství v prvním závodu sezóny, které bylo proti dominujícímu družstvu Orlice opravdu cenné. Již v kompletní sestavě se ženám povedl i nástřik v Černovíru, kde proti větru dosáhly času 24,24 a skončily čtvrté. Poslední červnovou sobotu se uskutečnili již tradiční křapáčové hody, na které již tradičně dorazila spousta hostů. Ke zpěvu hrála živá hudba a sedělo se až pozdě do noci. Nevadila ani malá přeháňka, pod stanem bylo sucho. A ráno se jelo závodit do Bystřece. Muži svůj pokus nedokončili a ženy sestříkly v čase 18,93. Na rychlé dráze to však proti konkurenci stačilo pouze na sedmé místo. Před závody v Dolním Třešňovci přišly další komplikace. Muži po třech neúspěšných závodech udělali v týmu bouři a na soutěži málem nestartovali. Díky „dvojitému“ půjčování nakonec doběhli jedenáctí. Na jejich tréninku se navíc při výpomoci zranila Pavlína a děvčata si musela opět půjčovat. Na soutěži skončila na pátém místě. Za týden se pokračovalo na domácí půdě.
V sobotu 14. července proběhl 3. ročník Rotneckého poháru. Pořadatelé opět dělali, co mohli. Prodejní stánky „našlapali“ výborným jídlem, pitím a příjemnou obsluhou. Nálada byla opět vynikající. Počasí nebylo tak slunečné a hřejivé jako před rokem, ale během soutěže nepršelo a to bylo hlavní. Obě družstva neběžela kompletní a musela si půjčovat, ale výsledky byly zcela odlišné. Zatímco mužům vyšel pokus náramně a trefili krásných 17,77, za což obsadili stříbrnou příčku. Děvčata předvedla nejnevydařenější pokus sezóny a za čas 20,22 skončila osmá. V obou kategoriích dominovali vládci tohoto ročníku VCÚ. Muži Bystřec „B“ a ženy z Orlice, které dokonce překonaly ligový rekord historicky prvním ženským útokem pod sedmnáct vteřin ve VCÚ 16,95. Po soutěži se opět slavilo, dojídalo, dopíjelo a všichni se náramně bavili. Ani déšť to nezkazil. Velký stan byl celý přenesen přímo před výdejní stánky a pokračovalo se až do setmění.
Za týden v Mladkově již muži běželi v nové kompletní sestavě a již zajišťovacím útokem dosáhli času 17,83. Druhý byl rozběhnut ještě lépe, ale vepředu se nezadařilo, a tak z toho bylo sedmé místo. To ženy kompletní stále nebyly, ale v druhém pokusu se konečně dočkaly své kýžené „sedmnáctky.“ Bylo to bronzových 17,93. Stejného umístění dosáhly i v České Třebové za 19,48. Muži skončili šestí. Po letní přestávce se pokračovalo na Orlici. Muži obsadili desáté místo a ženy již ve „své plné síle“ braly opět bronzové medaile. A za týden přišel Brandýs! I přes nekonečné spory o funkčnosti časomíry to byl pro Červenou historický úspěch. Muži předvedli první bezchybný výkon této sezóny a jejich čas 17,96 proti těžkým terčům nikdo nepřekonal. Vyhráli tak závod VCÚ po více než čtyřech letech. Ženy poté opět přidaly „třešničku na dort.” V základním kole předvedly také svůj nejlepší útok, ale těžké terče je odsoudily až na čtvrtou příčku. Děvčata si však svou porci štěstí schovávala do „pavouka.“ Vyřadila Českou Rybnou, Horní Třešňovec a ve finále „přestříkla“ i suverénky celého ročníku z Orlice. Třetí rok po sobě tak vybojovala uzenou kýtu a putovní pohár natrvalo „přestěhovala“ do rotnecké hasičárny. Za týden v Lanškrouně to podtrhla i vylepšením svého osobního rekordu. Krásný pokus 17,67 znamenal pro tuto partičku děvčat další splněný cíl a třetí místo také téměř jistotu pódiového umístění v celém ročníku. Ani pod Lanšperkem nezaváhala a čtvrtým místem potvrdila postavení „na bedně.“ V Nekoři mohla jít naprosto v klidu, protože již nemohla klesnout, o vítězkách již bylo dávno rozhodnuto a druhá příčka byla pouze „teorií.“ Děvčata předvedla výborný výkon na nástřikové terče 23,19, ale konkurence perlila, a tak to stačilo pouze na sedmé místo. Celkové třetí místo za 74 bodů jim však nikdo vzít nemohl, a tak si mohla užít oslavy bronzových medailí v nesmírně nabité konkurenci. Muži v posledních třech závodech předvedli průměrné výkony a mohli jen litovat tří prvních „zahozených“ soutěží. Získali 89 bodů a skončili devátí. Po závodech pod Lanšperkem proběhly před hasičárnou vepřové hody a poslední sobotu v září se sbor tradičně rozloučil s létem i návštěvníky u bramboráků a dalších pochutin. Poté bylo vše tradičně uklizeno a hasičárna „ulehla k zimnímu spánku.“
S příchodem party mladých nadšenců pro požární sport se vesnička pozvolna probudila ke společnému životu a s jejím postupným odchodem zase usne. Ale léta to byla nádherná!